"OCHRANA PŘÍRODY - PROČ VLASTNĚ?"

Denně jezdím kolem skládky

a přemítám jak pár dnů zpátky

vítr ověsil nám větve stromů

vším, co vyhodíme rádi z domu.

Pytlíky i cáry folií

stromy i keře nám tu ovíjí.

Sklo i z baterií těžké kovy

ničí půdu i spodní vody.

Marně křičím: "Třiďte odpad!"

Vždyť vidíte i přímý dopad

na naše širší okolí, leč marně.

Obecní pozemky nikoho nebolí.

Jak rajská hudba budoucnosti zní,

že přijde čas, kdy odpad zas pohnojí půdu osení.

To by pak i vodní toky

nebyly jen splašky a stoky.

Čistírny se sice staví,

však ne všude úspěch slaví.

Stále máme v tomto dluhy

a nestačí jen vymlouvat se na soudruhy.

Také ovzduší nás pořád trápí

a nejen tam, kde zpracovávají se ropné deriváty.

Prach a oxid siřičitý dusí všechny

ať je to dělník, právník, já či ty.

Kamarád řekl mi: "Nechme město a jeho svody,

vyrazme si do přírody!"

Samozřejmě, že se nechce pěšky,

doma zůstaly i ekokoloběžky.

Aby zalíbil se svojí holce,

tak do lesa jen na čtyřkolce!

Zvěř černá i parohatá

půjde z cesty natotata.

Že srny právě kladou ty své potomky?

"To je přece jejich problém", slyším motoholomky.

Uvažuji kde začít s nápravou poměrů…

Že bych k aktivistům přihlásila bratrovu dceru?

Anebo že bych se šla připoutat k nějakému šumavskému solitéru?

Kdepak! To není ta správná cesta pro mě.

Začít přece můžu u sebe, ve svém domě.

Investuji do metráku slunečnic

a pro své okolí v zimě nepotřebuji víc.

U okna pak pozorujeme ptáčky,

jak díky nám nemají prázdné zobáčky.

A taky mi nevadí introdukované dřeviny,

jen proto, že nepatří do české krajiny.

Jen ztrácíme zbytečně den po dni,

hledáním co je a není původní.

Vždyť který rok je tím mezníkem,

po němž všemu dovezenému hrozíme zánikem?

Co takhle aktivovat všechen lidský um

a k tomu najít zdravý selský rozum?

I v tomhle environmentálním směru je pro mě tolerance

více než zlatý poklad v bance!

příznivec Ekotýmu, maminka Renáta